Slav
Seděl v přemýšlení. Srst mu česal kouř z rozdupaného ohně a on si prohlížel nízkého skřeta před sebou. Obloha byla tmavá a šedá.
Rád odpočívam a přemejšlim, když se ale má něco stát sem v rozhodování velice rychlej.
Mezi nimi leželo ve sněhu velké množství naporcovaného masa. Skřeti si hleděli do očí a oba věděli že jeden z nich musí zemřít.
Sem tvrdohlavej a když něco chci, du za tim.
Náhle zazvonily tětivy, pár šípů jim proletělo před očima a zastavily se o kamen za nimi, byly to rovné, čisté šípy s bílímy brky. V tom okamžiku se oba rozeběhly dolu z kopce ve směru vystrelených šípů, mezitím další šípy krouhaly kůru okolních stromů.
Když na to příde, mam rád akci a bezmyšlenkovitý jednání.
Po pár metrech úsilí se Slavovi do cesty postavil široký pařez a on si rozbyl tvář o nejbližší kámen. Už se v beznaději smiřoval s bolestivou smrtí, když se mu do kůže za krkem zarily nehty a
druhý skřet ho hrubě zvedl ze země.
Nemam rád citlivost. Nesnášim projevy mojí slabosti.
Když běželi několik minut, před nimi se zjevil blízký horizont, příliš pozdě začaly brzit a sjely ze skály. Když otevřely oči a postavily se na nohy, kolem nich stály dvě řady tmavě oděných postav, měly světlou kůži a dlouhé vlasy, už, už se napřahovaly na smrtící úder.
Málokdy mam strach, ale bojim se ostudy ze zbabělství.
Slav vykryl ránu štítem a utočníkovy usekl nohu pod kolenem, ve stejnou chvíly na něj však letěla dlaší čepel, tu ale zastavil štít druhého skřeta, který už druhou rukou bral šavlí život dalšímu protivníkovy. Slav tedy rychlým pohybem uťal hlavu tomu bez nohy. Muži v tmavém se teď zarazily a každý udělal krok zpátky.
Nedělá mi problém bejt sam, ale rád spolupracuju. Rád se podřídim, ale myslim si svoje.
Následný boj trval necelou minutu, mocné údery skřetů byly přesné a rychlé, jejich pohyby šťítem.. perfektní. Lesní ptáci žasli, když se dívali, jak se skřeti v boji dokonale doplňují. Z neprřátel zbyla jen knučící hromada masa.
Tak se stalo, že dva skřeti už nebyli sami, od té doby se hrnuli do každého boje, kde pak působily .. jako jeden.
Slav
Re: Slav
Jeste mnoho jich pobijeme, jeste mnoho nohou posekame,halv rozdrtime, jeste mnoho bitev vyhrajeme!!
Re: Slav
Původ Slava
Když se Slav vzbudil, už bylo ráno. Poznal to podle šedého světla před norou, po dlouhém přemlouvání se zvedl na všechny čtyřy a vylezl před noru, měl začít jeho všední den – hledání jídla po kanálech.
Žil totiž ve skokách obrovského lidského města postaveného na skále.
Lidé z města nic netuší, ale pod jejich nohama totiž žije početná skřetí komunita, která zde existuje celé generace bez potuchy o vnějším světě, bezpečně uvězněna pod masou kamene, ale to vše se má brzy změnit..
Víra zdejších skřetů je založená na tom, že celý svět ovládají nepřátelé a že není uniku z jejich ulic. Dnes večer se však má stát něco nevídaného, sešlost nejstarších totiž rozhodla, že musí být obětován jeden odvážný jedinec, který se má pokusit vylést na povrch a zjistit, jestly je opravdu celý svět ztracen.
Slav se tedy šel večer podívat na vybírání obětovaného, ovšem před sešlost nepředstoupil nikdo z dřívějších kandidatů, takže teď všichni přihlížející mlčely zklamáním. Nikdy předtím nepřemýšlel o tom, že by opustil svou rodinu a své známé, ale pak náhle skočil vpřed a v hlavě mel jasno – musí pryč, ikdyž ho to nejspíž bude stát život! Celý sál se nadechl údivem, ale nikdo nebyl proti a tak se stalo, že o hodinu později vylézal Slav z kanálu do husté tmy na nejdůležitější cestu svého života. Od té doby se skrýval v ulicích města, cestoval jenom v noci, jidlo kradl jak to jen šlo, až se končně třetí noc od odchodu ze stok dostal k obrovské, střežené bráně. Cítil, že to může být to, co hledá a tak na nic nečekal, zahalil se jak to jen šlo a rozběhl se do brány. K Slavovu obrovskému štěstí byla brána otevřená a žádný strážný mu nevěnoval pozornost, takže vyběhl z brány, odklonil se z osvětlené cesty a poprvé v životě si uvědomil vítr ve vlasech a suchou půdu pod nohama.
Ještě, než mu město zmizelo z dohledu, slibil sám sobě, že se jednou vrátí a zařídí, aby ve stokách museli otročit lidé.
Když se Slav vzbudil, už bylo ráno. Poznal to podle šedého světla před norou, po dlouhém přemlouvání se zvedl na všechny čtyřy a vylezl před noru, měl začít jeho všední den – hledání jídla po kanálech.
Žil totiž ve skokách obrovského lidského města postaveného na skále.
Lidé z města nic netuší, ale pod jejich nohama totiž žije početná skřetí komunita, která zde existuje celé generace bez potuchy o vnějším světě, bezpečně uvězněna pod masou kamene, ale to vše se má brzy změnit..
Víra zdejších skřetů je založená na tom, že celý svět ovládají nepřátelé a že není uniku z jejich ulic. Dnes večer se však má stát něco nevídaného, sešlost nejstarších totiž rozhodla, že musí být obětován jeden odvážný jedinec, který se má pokusit vylést na povrch a zjistit, jestly je opravdu celý svět ztracen.
Slav se tedy šel večer podívat na vybírání obětovaného, ovšem před sešlost nepředstoupil nikdo z dřívějších kandidatů, takže teď všichni přihlížející mlčely zklamáním. Nikdy předtím nepřemýšlel o tom, že by opustil svou rodinu a své známé, ale pak náhle skočil vpřed a v hlavě mel jasno – musí pryč, ikdyž ho to nejspíž bude stát život! Celý sál se nadechl údivem, ale nikdo nebyl proti a tak se stalo, že o hodinu později vylézal Slav z kanálu do husté tmy na nejdůležitější cestu svého života. Od té doby se skrýval v ulicích města, cestoval jenom v noci, jidlo kradl jak to jen šlo, až se končně třetí noc od odchodu ze stok dostal k obrovské, střežené bráně. Cítil, že to může být to, co hledá a tak na nic nečekal, zahalil se jak to jen šlo a rozběhl se do brány. K Slavovu obrovskému štěstí byla brána otevřená a žádný strážný mu nevěnoval pozornost, takže vyběhl z brány, odklonil se z osvětlené cesty a poprvé v životě si uvědomil vítr ve vlasech a suchou půdu pod nohama.
Ještě, než mu město zmizelo z dohledu, slibil sám sobě, že se jednou vrátí a zařídí, aby ve stokách museli otročit lidé.
Re: Slav
huaaa . ten divně světlej skřet ( třetí v zástupu ) je moje špína