BOT - Skřetí a trolí svět

Již slušná řádka zim utekla od mého početí.
Pocházím z kmene Goryničů, donedávna neznámého klanu z Železných hor.
Dosud jsme měli každou zimu problémy s potravou. V Železných horách se úrodě moc nedařilo a ovcí a koz bylo málo. Ale v něčem přeci jen dobří jsme. V boji.
Málo který klan se nám mohl postavit ve vyrovananém boji. Dokonce i trpaslíci se s námi raději domlouvali.
Ale jak říkám. Dlouhá léta hladu a zimi nás oslabila.
Tomu je však konec. Po několika letech bojů a válčení mezi sebou, byly horalské kmeny sjednoceny pod jednotnou sílu. Tím kdo nás takto sjednostil byl Genim. Vrchní náčelník horalů. A mne poctil hodností hejtmana.
Sebral jsem tedy svůj klan. Všechny své udatné bojovníky a vyrazil pod Horu.

Od této doby se náš klan jen rozrůstá a získává další válečné dovednosti. Stejně tak já. Kdysi jsem ani neuměl vzít zbraň pořádně do rukou a nikdo mne neposlouchal. Také jsem potřeboval získat zkušenosti. Postupně jsem se z pozice obyčejného otrhané žoldáka propracoval na pozici jednoho ze dvou hejtmanů horalské armády v čele s Genimem.

Od teď, jak pevně věřím, horalé dobudou svou slávu stejně jako kdysi jiné národy.
Horalé jdou. Již přicházejí z hor. Země se již třese pod jejich nohami. Horalé jdou jako jeden národ do války.

Zdravím Damiane
jsem rád, že tě mohu přivítat na BOTu jako první.

Dâgalur wrote:Zdravím Damiane
jsem rád, že tě mohu přivítat na BOTu jako první.

A já jsem rád, že tě konečně poznávám i s přilbou na hlavě.
Máte to tu docela vkusný. :)

Vítej na BOTu!

Představte si Goryničský tábor, někdy pozdě v noci... Možná skoro brzo ráno, nad obzorem už trochu světla, pár osob u pomalu hořícího ohně... Někde z velkého stanu se ozývá občasné pobrukování, přerušované jen mohutným chrápání samotného ožralého hejtmana Damiána (kdo někdy měl možnost sním někdy spát v jedné místnosti nebo někde poblíž v okruhu 20m, tak ví o čem je řeč) Při poslechu toho bordelu, těch pár postav u ohně, nahodí pár historek na adresu hejtmana. O tom, jak by svým chrápáním mohl zahnat kdysi elfskou armádu, o jeho velkém dřevěném korbelu, ale jedna z historek je přímo legendární. Aneb jak hejtman Damián po pár doušcích alkoholu, v jedné krvavé vřavě, celou jednotku porazil a jen o zub přišel... A pronášel to sám Jarl Goryničů... A nebo že by ne? Inu, to je jedno, hlavní je znění této historky, který si každý tak nějak přivlastnil, něco vypustil a o něco ji zasejc vylepšil... Ale tenkrát zněla takto: "bylo to za dávných časů, kdy hejtman Damián, chtěl okusiti boj sám s cizí družinou. Vypravil se do líté vřavy. Vědom si možné smrti, napil se na to, aby neměl na pouť do Valhally vyschlo v krku. "dobrý to mok" řekl si, a dal si ještě dva korbeli píva (první a poslední, přesný počet se vždy liší na tom, kdo tento příběh povídá... Ale moc jich nebylo, neb známe našeho hejtmana že jej pití zmáhá) a v plné zbroji vyrazil do boje. Nutno podoknout, že ji měl nablejskanou, což u něho nebylo zvykem. Vyrazil tedy po boku neznámích to vojsk, jež nikdo nikdy ve středozemi neviděl, inu ta bitva ani nebyla ve středozemi, ale to je jedno... Jakmile viděl nepřítele, před očima měl rudo. "sakra" řekl si... "měl jsem si dát ještě pivo! tak hrrr na ně, ať si ho můžu co nejrychleji dát!" Mezitím co se armády před sebou shlukovali, navzájem na sebe křičeli jakési nadávky, nerozumněli si, ale Damián, těšíc se na boj náhle zvolal "sežral si mi psa! hrrrr na ně!" (ve skutečnosti to použil mazaně jen jako záminku k vyvolání střetu) a stěmito slovy se vrhl na nepřítele! Než si jeho spolubojovníci uvědomili co vlastně vidí, že to není fatamorgána, ani výplod jejich fantasie, nýbrž krutá realita, stihl Damián pomlátit 20 nepřátel, než se jeho palcát ohnul (jeho palcátek je skutečně kouzelnej a ohebnej ) 10 jich zmlátil rukavicema, než se to stalo. V pudu sebezáchovi, cizemluvící bojovník naslepo bodl. Hrot kopí mířil přímo na obličej, Damián si toho všiml, nemohl však už nic dělat, již před sebou viděl bránu Valhally otevřenou, krásné valkýry jak si pro něj sahali. Prásk. Kopí narazilo do úst a ratiště se zlomilo. Nevěříce jak protivník tak Damián, jaký zázrak ho to ochránil. Jen malej pramínek krve mu tekl z úst. Damián si vztekle odplyvl. Avšak co se nestalo! Byl to jeho železný zub, co vyletěl z jeho úst! Ozvala se ohlušující rána. Vytřeštěné oči cizince málem vypadli z důlků, v jeho kyrysu zela díra po tom mocném plyvanci.. Plyvanci železného, jenž zabíjel.
A od těch dob, mezi horali putuje historka o Damiánovi a jeho mocném železném zubu. A jaké poučení z této historky je? Nikdy neserte strejdu Damiána když je nalitej!