Mercurion
Posted: Mon 31. May 2010 21:30:06
Jsem Mercurion, otrok v lidské pevnosti Morhen. Zajali mě, když jsem jako hladový zvěd zabloudil k jednomu stádu ovcí pod pevností.
Byl jsem Merg, skřítě plenící lidské vesnice a dupající na lidské pole. Byl jsem nejzanedbatelnější skřet těšící se každé rány svého pána. Několikrát jsem se opovážil myslet na víc, ale okamžitě mi nejbližší bič roztrhl svými kovovými přívěsky záda.
Ale i přes toto nízké sebevědomí jsem se dovedl se sobě rovnými rvát až do krve o kořist, i kdyby to byl nějaký vyhublý človíček zakutý v železe, kterému se dá kousnout jen do stehen, a řvát na líné a neschopné zbabělce ze spojenců, kteří nebyli schopni ani vycenit zuby a fungují jenom jako špína na nepřítelově oceli.
Nyní jen čekám na možné osvobození nebo možnost útěku, jinak sabotuji, kde se dá, ale vévodovi pochopi v pevnosti mě jen spráskají. Stále je to však méně, než dokázala moje skřetí mamina u nás v noře.
Dnes se mi konečně podařilo utéct během výpadu Morhenských na blízké skřepaslíky. Nebudu se ale moct vrátit ke skřetí bandě, musím se vydat vlastní cestou a případně najít novou. Do staré mě po projevu slabosti, jako je chycení nepřítelem, nevezmou. Utekl jsem ve vyjíždějícím povozu se starým vybavením vezeným kováři do města na opravu. Hned pod pevností jsem vyskočil ven se starým tesákem z haraburdí a pádil lesem k horám.
Byl jsem Merg, skřítě plenící lidské vesnice a dupající na lidské pole. Byl jsem nejzanedbatelnější skřet těšící se každé rány svého pána. Několikrát jsem se opovážil myslet na víc, ale okamžitě mi nejbližší bič roztrhl svými kovovými přívěsky záda.
Ale i přes toto nízké sebevědomí jsem se dovedl se sobě rovnými rvát až do krve o kořist, i kdyby to byl nějaký vyhublý človíček zakutý v železe, kterému se dá kousnout jen do stehen, a řvát na líné a neschopné zbabělce ze spojenců, kteří nebyli schopni ani vycenit zuby a fungují jenom jako špína na nepřítelově oceli.
Nyní jen čekám na možné osvobození nebo možnost útěku, jinak sabotuji, kde se dá, ale vévodovi pochopi v pevnosti mě jen spráskají. Stále je to však méně, než dokázala moje skřetí mamina u nás v noře.
Dnes se mi konečně podařilo utéct během výpadu Morhenských na blízké skřepaslíky. Nebudu se ale moct vrátit ke skřetí bandě, musím se vydat vlastní cestou a případně najít novou. Do staré mě po projevu slabosti, jako je chycení nepřítelem, nevezmou. Utekl jsem ve vyjíždějícím povozu se starým vybavením vezeným kováři do města na opravu. Hned pod pevností jsem vyskočil ven se starým tesákem z haraburdí a pádil lesem k horám.
![::]](./images/smilies/orc12.gif "úsměv"){kind=small}